Milí poutníci,
vítejte na začátku cesty. Stojíte u sovy, která vám ukáže, zda můžete jít. Pokud na svém bidýlku stojí, je cesta bezpečná. Vejděte branou při jejím levém křídle na nádvoří Platýzu. Tady za nocí obchází mladík, který pro lásku k dívce utekl z dalekých Burgund do Prahy, ale tady jej našli a právě zde popravili. Vy zde ovšem hledejte nápis: Rovně a doleva a poslechněte ho. Projděte průchodem a pohleďte vlevo – vysoko na kostele uvidíte zkamenělého chlapce. Chystal se totiž hodit kámen na procházející procesí a tak jej kněz nechal zkamenět. Kvůli němu tu však nejsme. Nás mají vést pověsti spojené s láskou. Jedna taková se váže k tomuto kostelu. V protějším domě žil purkmistr Jiří Šverhamr, který zapomněl doma pečetidlo (to je něco jako dnes razítko) a jeho žena je dala na hraní dcerce do vaničky. Potom vodu vylila na ulici. Nikoli s dítkem, ale s pečetidlem. Ztráta pečetidla se tehdy trestala ztrátou hrdla, což by při dnešních kouzlech úředníků s razítky přivodilo žalostný nedostatek úředníků. Purkmistra tedy sťali a on tu dodnes straší. Manželku nenapadlo nic lepšího, než dceru proklít a kletba ji stihla ve svatební den. Od těch dob sem jezdívala ve svatebním kočáře a zpívala na otcově hrobě. Tam se do ní zamiloval mládenec a začal ji doprovázet na loutnu. Ona mu řekla, že jestli jeho láska jde za hrob, ať přijde o půlnoci do kostela. Přišel a ráno jej našli mrtvého.
A nyní se podívejte naproti kostelu a najdětě Dům u černého křížku, kde pan purkmistr žil. Na jeho zdi je starý oprýskaný nápis. Rozluštíte jeho první tři slova?
PRVNÍ PRAŽÍCÍ STAV
PRVNÍ PRAŽSKÝ ÚSTAV
PRVNÍ PRAŽANŮ STAV
Mimochodem… Víte, že sova, která vás na začátku vpustila do hry je první pražská dopravní značka? Do Platýzu – což je to nádvoříčko kterým jste prošli – jezdily formanské vozy. A protože zde nebylo mnoho místa, tak ve chvíli, kdy už by se další vůz nevešel, svěsili sovu hlavu dolů, a formani museli čekat venku.
