Vzhůru k Vltavě

Tvé další kroky, poutníče povedou k soše Vltavy. Myslíš si, že tě ženu zase zpět? Kdepak. Naopak. Vedu tě stále dál, protože Vltava je pro Prahu tak důležitá, že v ní má soch hned několik. Jednu už jsi viděl a tak víš, že je daleko od vody. Ta druhá je naopak takříkajíc ve středu tohoto živlu.  Kudy k ní? Od rotundy sice řeku nevidíš, ale asi víš kde je. Pokud ne, je to tam, kde nejsou domy a je vidět trochu zeleně. Za ní už je nábřeží a řeka. Dojdi na nábřeží, dej se vlevo k mostu Legií a rovnou raději přejdi přes přechod, protože potřebuješ být na druhém chodníku. Národní divadlo nech za sebou a dej se přes řeku. Téměř na konci mostu uvidíš postavu na vysokém sloupu. To je socha Vltavy. Tu si sem dali lidé od vody, tedy rybáři, loďaři a tak podobně, a k ní také kladou věnce těm, kterým voda vzala život. Ale proto tu nejsme. Socha není sama. Pod ní jsou též její přítoky. Které to jsou?

Labe – Sázava – Berounka – Malše
Lužnice – Sázava – Otava – Berounka
Sázava – Lužnice – Berounka – Ohře

Mimochodem…

Soch Vltavy je v Praze ještě o dvě víc. Jedna je na budově Národního Muzea na Václavském náměstí a další na Podolské vodárně. I v Podolí najdeme sochy dalších přítoků. A hle – vše jsou to postavy dívek. Inu dívka – žena je symbolem života, stejně jako voda.