Milí poutníci,
rozhodli jste se prolomit dávné tajemství a nalézt poklad Petřínské princezny. Na svoji pouť toho mnoho nepotřebujete. Jen dobrou náladu, všech pět pohromadě, dobré oči, jasnou mysl a zrcátko. Pražská strašidla pro vás nachystala v ulicích několik stop, které vás dovedou až k cíli. Ale abyste věděli z čeho vycházíte (nikoli odkud) určitě si přečtěte i celou pověst O petřínské princezně. Je kousek níž – v místech, kde po celou cestu budete nacházet zajímavosti o místech která budete procházet. A možná do nich občas vložíme i nápovědu k něčemu, co budete potřebovat později.  Začínají vždy slovem “Mimochodem…”

A nyní odkud budete vycházet… Aby vás po celou cestu provázela moudrost, vaše první kroky vás mají vést k sově – najdete ji na Národní třídě u vchodu do Platýzu. Až budete před ní stát, hra začíná. Stačí prstíkem najet na zelený nápis. Stejně tak budete prstíkem vždy označovat správné odpovědi. A pozor. Téměř na každé zastávce najdete také jedno písmeno. Bude většinou v textu zcela dole. Tato písmena si pamatujte, nebo si je raději někam pište. Složíte z nich kouzelnou formulku, která vás nakonec dovede k cíli.   Tak co… máte vše? Opravdu? Tak tedy vzhůru:       

CHCI ZAPOČÍT HRU

Mimochodem…. znáte pověst o Petřínské princezně?

Pod Petřínem žila kdysi jistá vdova Žofie, která nade vše milovala výhled ze svého okna, za kterým viděla jak se Petřín proměňuje den za dnem ve všech ročních obdobích. Milovala kvetoucí stromy, zrající plody, barvící se listy podzimu i zasněžené stráně se sáňkujícími dětmi.  Jednou však uviděla na větvi jasanu něco nevídaného. Byl to zlatý ptáček, který se od toho dne objevoval vždy s písní večerních zvonů. Paní nevěděla co si o tom má myslet, a ať se ptala na zlatého ptáčka kohokoli, všichni ji měli spíše za pomatenou.
Až jednou večer za klekání se před ní objevila princezna s ptáčkem na ruce. Žena se jí nejprve lekla, ale pak jí pozvala dál a princezna jí vyprávěla celý svůj smutný příběh. Narodila se coby poslední svého rodu, a jako taková byla již od narození zasnoubena s mocným knížetem. Ona se však tajně scházela s mladým zahradníkem, s nímž jednoho dne i otěhotněla. Když se to dozvěděla její matka, rozhodla se vše utajit a princezna nakonec porodila jen v její přítomnosti. Matka chtěla dítě položit v kolébce na schody nedalekého kostelíka s pořádným množstvím zlata. Princezna si však nedokázala představit, že by dítě už nikdy nespatřila a rozhodla se sebe i dítě zabít. Dítě udusila a i se zlatem zakopala pod jeden strom na Petříně. Sama z toho zešílela a do roka zemřela na horkou nemoc.
Princezna však pro svůj čin neměla po smrti klidu a tak si vyhlédla starou vdovu, v jejíchž očích upřených den co den do petřínských zahrad viděla smutek, ale i lásku k bližnímu. Poprosila ji, aby dítě vykopala a i se zlatem jej vhodila do křtitelnice kostelíka, na jehož schody chtěla její matka dítě položit. Tím by byla její duše vysvobozena a došla by klidu. Vdova se však bála vkročit do cizí zahrady k určenému stromu a tak se místo pozorování petřínských krás  denně modlila a nakonec se jí i takto povedlo dosáhnout vysvobození princezny a spasení dítěte. Princezna jí pak na oplátku vyjevila přesný den jejího úmrtí, aby se včas smířila s Bohem. Zlato a dětské tělíčko však navždy zůstalo zakopáno pod některým z petřínských stromů.